PO NĚKOLIKA SPOLEČNÝCH SCHŮZKÁCH JSME DALI DOHROMADY VYJÁDŘENÍ, KTERÉ PUTUJE NA APK !!!
JE TO NYNÍ STĚŽEJNÍ DOKUMENT NAŠEHO VYJEDNÁVÁNÍ.

1. KOMUNIKACE – za zásadní problém považujeme způsob, jakým se k nám celá informace dostala. O změnách DŘ se nejednalo ze dne na den. Pokud se projednávají věci, které se přímo týkají fanoušků, mělo by být v zájmu každého z klubů i ČSLH, je o tom včas informovat. Ideálně vyvolat na každém klubu předsezónní setkání, seznámit s připravovaným návrhem širší fanouškovskou veřejnost, zásadnější kroky činit postupně (podobnou cestou se například povedlo téměř vymýtit vhazování odpadků na led).

2. OBSAH ŘÁDU – nikdo z nás od prvopočátku nemá problém s jasně definovanými body, které již dříve byly v platnosti – rasismus, xenofobie, vhazování předmětů na led, pyrotechnika užitá přímo při zápasech. Neorientujeme se však v dalších bodech. Obhajoba typu, že trend jasně ukazuje, co se trestá a co ne, je velmi nepřesná a také nepravdivá. Přesná definice a také sazebník trestů by vyjasnil celou situaci. Vypuštění vágních pojmů by řád vyčistilo. Absolutně se nemůžeme ztotožnit s tím, že by za podobné prohřešky mohlo dojít až k vyklizení tribun. Vznikl tzv. „Gumový zákon“, proti kterému se nelze bránit.

3. JINÝ METR – dosavadní průběh sezóny jasně ukazuje, že na každý zápas je zcela jiný metr v posuzování projevů tribun. To co někde projde bez následků, je jinde penalizováno. Problémem je nejspíš to, že ani delegát utkání neví, čeho se má držet, a posuzuje projevy tribuny podle svého uvážení. Možná na některých stadiónech sedí na místě, kde ani není schopen podobné věci posoudit.

4. PŘÍČINY PROBLÉMŮ – ve většině případů dochází ke skandování vulgarit za určitých okolností – soupeř (hráč), který není oblíben „něco provede na ledě“ nebo na základě „chybného“ rozhodnutí rozhodčího. I tady by se dalo poukázat na rozdílnost, kdy vulgární pokřik zazní jako reakce a nesouhlas nebo jako prvoplánovité poškozování aktéra utkání.
Je nemožné, aby vulgarity zmizely z tribun během pár dnů, dá se na tom však pracovat. Některé kotle již část svých pokřiků upravují – nechtějí, aby za jejich projevy kluby platily.

Rozhodčím by jistě pomohlo, aby je široká veřejnost brala jako normální součást hokeje. Jejich práce je náročná, nevděčná a jsou to lidé jako my. Domníváme se však, že jejich uzavírání do bubliny tomu všemu nepomáhá (zákaz vyjadřování k jejich výkonu, čísla na zádech místo jmen ad.) Jistě by pomohlo, kdyby došlo k jejich úplné profesionalizaci (pro ELH minimálně), vytvářelo by se jasnější povědomí o jejich práci (složitosti rozhodnutí), transparentnosti jejich práce – odměn i trestů (např. žebříček jako u hráčů plus/mínus, „karta hráče/sudího.), zavedení video challenge, mikrofonu pro rozhodčí pro udělení trestu po vzoru NHL, přesnější rozbor potrestaných zákroků formou videa (vzor EBEL liga), seznamování s novými pravidly i pro fanoušky, besedy rozhodčích s fanoušky ad.

5. RODINY S DĚTMI – argumentace rodin s dětmi nám přijde zcestná – hokej není primárně to prostředí, kde se děti naučí, co by neuměly. Sprostá slova zaznívají doma, ve škole, na kroužcích, na veřejnosti, v televizi a jinde. Dělat zrovna z hokeje morálně neposkvrněné místo je alibismus.

6. ZMĚNA HODNOTY EXTRALIGA – HODNOCENÍ PO SEZÓNĚ – domníváte se, že hodnota produktu zavedením nového řádu stoupla? Pro kluby, sponzory, diváky a fanoušky jako takové? Zajímalo by nás vaše srovnání předcházející sezóny s tou probíhající. Fanoušci žijí hokejem, věnují mu většinou volného času. Právě oni tvoří meritum celého produktu – spolupráce a vzájemná komunikace by měla být zaměřena právě směrem k nim.

Nemůžeme garantovat, že se vyjadřujeme za všechny fanoušky, ale můžeme mluvit za signatáře prvotního dopisu tj. zástupců fanklubů, jiných skupin působících na stadionech a nebo leadery kotlů.

Převzato od Hokejových fanoušků