To bylo něco! Čtyři legendy, velmi dobře zaplněná hala a tříhodinová zábava okořeněná nejen bývalými nositeli ocelářského dres. Peter Hamerlík, Lukáš Krajíček, Martin Adamský a Jiří Polanský byli hlavními aktéry páteční rozlučky z nejmodernější hale na území České republiky.

Na ledě se projížděli účastníci všech čtyř titulů, od toho v roce 2011 až po ten poslední. Diváci tak mohli spatřit na vlastní oči Martina Vojtka, Lukáše Zíba, Martina Růžičku, Erika Hrňu, Radovana Biegla, Jana Peterka a také hráče a trenéra Václava Varaďu, který nebyl v původní nominaci a stal se příjemným překvapením večera. Svou rozhodcovskou kariéru ukončil René Trombík.

Z vítězství se nakonec radoval mladší celek pod vedením dua Peter Hamerlík – Lukáš Krajíček, ale o to vůbec nešlo, stejně jako o vítězství v dovednostních soutěžích. Jiří Polanský ukázal svou slavnou otočku z nájezdu a Martin Adamský porazil ve sprintu mladého Mariana Adámka.

A co členové vítězného týmu? „Nevěděl jsem vůbec nic, ani náznaky. Video bylo perfektně zpracované. Nikdy se mi nesplnilo, abych seděl na trestné lavici a nebo abych dal gól. Teď se to skloubilo do jednoho. Bylo to úžasné,“ okomentoval svou dovednostní soutěž brankář Peter Hamerlík, který ze střídačky střílel na bránu. Jeho spoluhráč měl daleko těžší roli. „Měli jsme pár pivek už v průběhu zápasu. Tohle byl takový hřebíček do rakve. Jak to rozhodčí dělají, tak to i zakončili. Slyšel jsem, že mě rozhodčí udělá, tak jsem s tím byl smířený,“ pověděl s úsměvem Lukáš Krajíček.

Jak aktéři hodnotili akci? Všichni se shodli: „Bylo to úžasné, věřím, že si to i ostatní užili,“ zaznělo z úst obou zpovídaných hráčů.

Peter Hamerlík přišel do Třince v sezóně 2009/2010 na zkoušku z druhé ruské ligy. Chytil se, pomohl vyhrát titul a nakonec slavil i stříbrnou medaili ze světového šampionátu o rok později. U Ocelářů byl až do druhého titulu. Po svém angažmá v Třinci si zachytal ještě v Popradu a v Bratislavě. „Je to definitivní konec. Už rok jsem nikde nechytal. Po Popradu jsem měl ještě nějaké nabídky, ale už jsem neměl chuť. Měl jsem štěstí, že mě drží zdraví. Možná odehraju ještě jeden zápas v Senici, odkud pocházím,“ Nyní napsal poslední tečku za profesionální kariérou.

Ani Lukáš Krajíček už se nehodlá vrátit. Do Třince přišel před startem sezóny 2010/2011 jako čerstvý finalista Stanley Cupu z Philadelphie. Hned v první sezóně slavil titul, poté následoval odchod do KHL, aby se do Třince znovu vrátil a pomohl vybojovat další trofej. Zdravotní problémy mu nakonec předčasně ukončily kariéru. „Měl jsem slzy na krajíčku, když jsem vcházel na led a věděl, že ten konec už je daný. Dva a půl roku je moc na to, abych se vracel. Bohužel se zdravotními problémy, které mě sužovaly, to nešlo,“ zasmutnil Krajíček, kterého za výkon pochválil Vladimír Dravecký.

Každému hráči někdo přál mimo stadion. Peteru Hamerlíkovi Šimon Hrubec, Lukáši Krajíčkovi pak legenda NHL Chris Pronger. „Překvapilo mě, že si mě vůbec pamatoval takový pan hráč. To smekám před ním. Za mě to byl jeden z nejlepších obránců všech dob. Já jsem šťastný za to, že to takhle dal,“ těšilo muže s pětkou na dresu.

Zkušený obránce zavzpomínal na nejpamátnější okamžik svého třineckého angažmá. „Byl to první titul. Do té doby jsem za muže nic nevyhrál. To mám i teď před očima. Je to jedenáct let, bylo to super, plná hala, kde byli mí kamarádi, rodina. Byli tady výborní mladí hráči, Bonkie, Venca, Láďa Kohn, Petrovka, lídři do kabiny. Mohli jsme vypadnout se Slavií, ale povedlo se nám to otočit. Byl to jeden z nejlepších týmů, který Třinec kdy měl. Dokázali jsme to v základní části, dokázali jsme to v play-off,“ těšilo Lukáše Krajíčka.

Co teď dělají třinecké legendy? Jiří Polanský pronajímá apartmány na jihu Moravy, konkrétně v Lednici. Martin Adamský pracuje v lese jako dřevorubec, Peter Hamerlík studuje na vysoké škole v Bratislavě a Lukáš Krajíček si užívá rodiny a golfu.

Za fanoušky všem aktérům přejeme řadu úspěchů na nové, životní cestě! Děkujeme vám legendy a zůstaňte nám věrni!